Aby se společnost někam zásadně posunula, potřebujeme v ní mít sebevědomé lidi, kteří berou svět jako místo plné možností, prostředků a neomezený prostor pro seberealizaci. V dospělosti jsme tak zabetonovaní ve svých limitujících přesvědčeních, že tím sami sebe uvrhneme do role pasivní oběti. Např. hluboké přesvědčení, že svět je nebezpečné místo, že náš život je v rukou někoho jiného (šéfa, vlády, okolností) a že my s tím nic nenaděláme.
Jaro 2014 – první kafe s Tomem
Na jaře 2014 jsem si dal kafe s jakýmsi panem Tomášem Buchwaldkem. Vše, co jsem o něm věděl, bylo symbolizované na malém modrém letáčku, který zval na konferenci Patrioti MSK. Pokud jsem měl k něčemu averzi, tak to byl patriotizmus. No, ale co. Je potřeba networkovat. To jsem ale netušil, že za rok bude Patrioty MSK moderovat moje žena a že spolu s Tomem rozjedeme několik společných projektů, např. evoluci v podnikatelské kultuře BusinessCon.
Vize
V té době jsem sám sebe nadchl vizí, že budeme v budoucnu vzdělávat nejen dospělé, ale aktivně pracovat i s dětmi. Ze zkušenosti ze zahraničí vím, že nás Čechy a Moraváky západní svět vnímá jako velmi schopné, ale strašně negativní a skeptické, ustrašené vzít na sebe riziko, nesebevědomé. „Kam se poděl odvážný a podnikavý duch Vašeho Bati?“
Aby se společnost někam zásadně posunula, potřebujeme v ní mít sebevědomé lidi, kteří berou svět jako místo plné možností, prostředků a neomezený prostor pro seberealizaci. V dospělosti jsme tak zabetonovaní ve svých limitujících přesvědčeních, že tím sami sebe uvrhneme do role pasivní oběti. Např. hluboké přesvědčení, že svět je nebezpečné místo, že náš život je v rukou někoho jiného (šéfa, vlády, okolností) a že my s tím nic nenaděláme. Pokud ukážeme dětem opačný vzor, pokud v nich upevníme hodnoty a přesvědčení, které budou základem jejich odvahy, podnikavosti a sebevědomí, jako dospělí pak mají šanci vytvořit zcela jinou společnost. Budou více otevření a méně ustrašení z jakékoliv změny. Budou aktivní, tvůrčí, naplnění a budou naplňovat ostatní lidi kolem sebe.
Tenkrát jsme si s Tomem nad touto myšlenkou nad dopitou kávou notovali a vrněli blahem – jé to bude pecka, až se do toho tak za 10 let pustíme!
Jaro 2016 – děti a sport
Tom mi letos na jaře volá: „Romane, vzpomínáš, jak jsme se před pár lety bavili na toto téma? Tak je to tady trochu dřív… Jsem se dostal do vedení havířovského florbalu a teď je prostor to zrealizovat.“
Proč děti ve sportu – sám si ještě dobře pamatuju, jak na mě jako na dítě měl velký vliv hokej. Člověk ochutná principy života v kostce. Navíc mě jako dítě hokej hodně bavil, byl jsem motivovaný a všechny lekce se do mě podvědomě zapsaly mnohem silněji, než několik let v nudném a demotivujícím školském systému.
S Tomem jsme se dohodli, že se zaměříme na trenéry – ti mají na děcka největší vliv a pokud oni s nimi budou takto pracovat, vychovají je k těm správným hodnotám a postojům k životu.
Jako první jsme během prázdnin zorganizovali Lean workshop – hru, ve které si trenéři prožili sílu týmové práce a koučování. Na závěr dne během závěrečného zhodnocení nás dojala sebereflexe trenérů: „My jsme do teď vůbec netáhli za jeden provaz. Každý jsme si hleděli svých výsledků se svými dětmi. Místo toho můžeme brát jednotlivé ročníky jako přípravku pro velmi silný dorost – to může být náš společný cíl.“ Jak mohou děcka táhnout v týmu za jeden provaz, když to trenéři nedělají?
Teď nás čeká individuální koučování vybraných trenérů. Je to dlouhá cesta, ale začali jsme. Vykročili jsme směrem k nové generaci, která bude o životě přemýšlet jinak, než my. Na to se moc těším.
