Zvládání tlaku

Zpocené ruce, bušící srdce, vnitřní chvění… Každý z nás určitě zažil a zažívá situace, ve kterých se cítíme pod tlakem.

Na nedávném mistrovství světa v karate se udála tato situace. Malá talentovaná karatistka se probojovala až do finále. Šlo o bezkontaktní předvedení katy. Ona i její soupeřka byly vyzvány, aby nastoupily na tatami. Ona ale odmítla, začala se bránit a rozplakala se. Její pláč byl slyšet v celé hale, kde bylo asi 5.000 malých sportovců a jejich rodičů. Nakonec nenastoupila a prohrála kontumačně. Tlaku už bylo příliš.

Ale nemusí to být pouze případ dětí a sportu – vezměme si například pracovní pohovor. Pro dospělého člověka je to velmi stresující okamžik. Stejně jako mluvení na veřejnosti. Často i zkušený manažer ve věku 50+ před velkou skupinou ztrácí svou obvyklou sebejistotu a působí jako malý školák před tabulí, kterého přísným zrakem kontroluje paní učitelka. Každý z nás zažil bezesnou noc, když jsme byli v obtížné životní nebo pracovní situaci nebo nás druhý den čekal těžký zápas. Tlak a z něj vycházející stres je znamením doby. Je to svěrací kazajka, která škrtí náš výkon. Bez ohledu na to, kolik přípravy a úsilí jsme tomu věnovali. 

Možná vás to překvapí, ale nebudeme vám říkat, že tlak/stres je špatný a měli byste ho eliminovat. Nabídneme vám jinou strategii. Nebojovat s ním, ale naopak se ho snažit přijmout jako součást toho, co mám rád. Udělat z něj palivo pro svou vášeň. Pozitivně jej přerámovat. Když jsme byli děti, vyšplhat na strom nebo v zimě na prudký kopec a spustit se dolů na saních byl také stres – byl to adrenalin, který nám pomohl k ostražitosti, který nás nakopl do akce a díky kterému stál celý zážitek za to – protože byl vzrušující! 

Nicméně zvládání tlaku je velmi individuální a záleží na nastavení každého z nás. Přinášíme vám obecné tipy, který můžete vyzkoušet pro lepší zvládnutí tlaku:

  1. Přesuňte pozornost z výsledku (což vytváří obavy: co když prohrajeme) směrem k sobě tady a teď. Použijte hluboký nádech a výdech, pokud jste v klidu (příprava), nebo vnímejte rychlost svého dechu, pokud jste ve výkonu.
  2. Oddělte ve svých pocitech vzrušení a obavu ze selhání. Od malička jsme pořád někým kritizováni a hodnoceni a vnímáme to jako vlastní nedostatečnost. Hlas kritika nás pak oslabuje. Hledejte v celé situaci vášeň, své poslání a to, v čem jste dobří. Můžete si v duchu opakovat posilující větu: „Jsem, kdo jsem, z určitého důvodu.“
  3. Pojmenujte svou vášeň a vědomě se rozhodněte přijmout danou stresovou situaci jako její součást. Prostě to k tomu patří.

Video

Podcast

Vyzkoušejte některé z uvedených tipů a zjistěte, co bude fungovat právě vám. Budeme rádi, když se s námi podělíte o to, co fungovalo a napište nám také, co u vás naopak nezafungovalo.

Soustředění

„Musím se soustředit! Musím se soustředit! Musím se soustředit!“ Hokejista vchází do haly, jeho zrak automaticky padne mezi všemi lidmi na tátu, pozoruje rozbruslení „namakaných“ protihráčů. „Doufám, že to dneska nezvorám. Ta levá brusle mi úplně nesedí. Necítím se dobře…“ Do toho nervózní trenér: „Nezapomeňte, co jsme si říkali!“

Hlava malého a velkého sportovce je v tu chvíli z půlky vyčerpaná a to se ještě ani nezačalo hrát! Kolik pozornosti pak přenese do hry?

Stejně tak manažer, trenér nebo rodič – neustále nás vyrušují notifikace na příchozí emaily, hovory nebo svou pozornost „zaparkujeme“ na sociální sítě. Po půl hodině se odlepíme a marně vzpomínáme, kde jsme to přestali.

Nepozornost vede k chybám a zpomalení ve hře stejně jako v životě.

Soustředění potřebujeme pro vnímání celistvosti okamžiku, hry, spoluhráčů a mnoha dalších faktorů ovlivňujících výkon. Pozor, nesoustředím se na soustředění (“Musím dát gól”, „Musím se soustředit“). Soustředění je stav 100% bytí tady a teď.

Jak se tedy lépe koncentrovat?

  1. Během výkonu soustřeďte svůj pohled na určité místo (např. značka na tenisové raketě, písmenko na mantinelu nebo zářez na hokejce) a přeneste na něj všechny aktuální pocity z neúspěchu. Všechny negativní myšlenky hoďte za hlavu a zkoncentrujte se na další střídání nebo akci, jakoby se před tím vůbec nic nestalo a vy začínáte hrát od začátku.
  2. Provádějte dechová cvičení alespoň 2x denně, vždy 5 minut stejně dlouhý hluboký nádech (nosem) a následně výdech (pusou). Při cvičení se zaměřte na tok vzduchu, který vámi prochází.
  3. Poslouchejte hudbu a soustřeďte se na tóny a melodie, které velmi dobře znáte. Maximální koncentrací dochází k uvolnění a nastavení mysli na motivaci k výkonu. 

Video

Podcast

Vyzkoušejte některé z uvedených tipů a zjistěte, co bude fungovat právě vám. Budeme rádi, když se s námi podělíte o to, co fungovalo a napište nám také, co u vás naopak nezafungovalo.

Sebevědomí

Na střídačce malých hokejistů by šlo nervozitu krájet. Zápas, který měli jasně vyhrát, se nevyvíjí podle očekávání. Jirka jede na střídačku a v hlavě má dokola znějící hlas: „Jsem blbec, jsem blbec, jak jsem to mohl netrefit!“ Trenér se na něj raději ani nepodíval. „Cos to tam dělal, ty dřeváku!“ vyštěkne na něj vedle sedící Lukáš. „No ty máš co říkat, ty pitomče! Jak jsi mi to přihrál! Byla to celé tvoje chyba!“ Kluci se do sebe pustí. Roztrhne je až trenér: „Okamžitě přestaňte!“ Další střídání je ale ještě horší. Tým ne a ne ze sebe setřást „deku“. Výkon týmu padá po spirále dolů.

Takovéto příběhy se odehrávají dnes a denně na mnoha stadionech v dětských či dospělých kolektivech, v kancelářích a zasedačkách firem, v panelácích nebo v autech na cestě. Jednou z příčin konfliktu a přímé nebo pasivní agrese jsou pochybnosti o sobě – obava, že nejsem dost dobrý a budu ostatními odmítnut. Odtud pramení přesvědčení, že já jsem ten malý, komu je ubližováno „zlým okolím.“

V tomto videu / podcastu se zabýváme tématem sebevědomí právě proto, že o kousek sebevědomější generace může dát vzniknout společnosti, která toho dokáže více, protože bude odvážnější a protože to lidé dokážou společně. Nebudou plýtvat energií na domněnky, konflikty a obavy, ale budou ji věnovat na objevování a spolu-tvoření.

Sebevědomí pro nás znamená nakolik mám jasno v tom, kdo jsem, co mě v životě naplňuje, vědomí o svých schopnostech a přijetí sebe. Také tím pro zjednodušení myslíme důvěru v sebe sama a ve své schopnosti, které dokážeme v plné míře a v pravý okamžik použít. Jistotu, se kterou hraji nebo vystupuji před lidmi bez ohledu na tlak nebo aktuální podmínky.

Jak ale zvýšit nízké sebevědomí? Jednoduchým prvním krokem je změnit svou reakci na chyby. Co se ve mě děje, když udělám chybu? Slyším hlas kritika? („Jsi blbec!“) Nebo to maskuji a předstírám před okolím a před sebou, že se nic nestalo? Jde o to změnit své přesvědčení: vědomě přijmout fakt, že jsem udělal chybu a přijmout, že i tak jsem OK. Je to těžké?  

Tyto 3 techniky vám v tom pomůžou, stačí je začít dělat pravidelně:

  1. Nakopněte svůj den posilující větou. Například „Jsem kdo jsem z určitého důvodu!“ nebo „Dnešní den bude vítězný!“. Se stejnými větami usínejte.
  2. Sepsáním úspěchů za poslední dobu (např. vyhraných zápasů, povedených tréninků, …). Důležité je si vzpomenout, jak jste se v daný okamžik cítili (hrdost, nadšení, radost), což vám zaručeně pomůže okamžitě nakopnut pocit sebedůvěry.
  3. Když uděláte chybu, tak si večer představujte a prožívejte, jak to děláte správně, této technice se říká vizualizace. Cílem je soustředění se na chtěný stav, nikoliv cyklení se nad chybou. Získáváte tak zpátky ztracenou sílu a programujete si hlavu na to, jak to příště uděláte správně.

Video

Podcast

Vyzkoušejte některé z uvedených tipů a zjistěte, co bude fungovat právě vám. Budeme rádi, když se s námi podělíte o to, co fungovalo a napište nám také, co naopak u vás nezafungovalo.

Mentální trénink

Mentální trénink je pomyslným úklidem naší hlavy. Pochopení svých potřeb, obav, chování a emocí se podobá uklizené domácnosti, kde člověk ví co kde najde. 

Ať jste manažer, učitel nebo sportovec, váš výkon je více než z poloviny ovlivněn hlavou. Naši mentální kouči vás provedou tématy jako je zvládání tlaku, obava z chyby, soustředění, sebevědomí a mnoho dalších…

Pro konkrétní návody „jak na to“ sledujte další články, podívejte se na videa nebo poslouchejte podcast.

Video

Podcast

Vyzkoušejte některé z uvedených tipů a zjistěte, co bude fungovat právě vám. Budeme rádi, když se s námi podělíte o to, co fungovalo a napište nám také, co naopak u vás nezafungovalo.

User Story Mapping

Zažili jste někdy situaci, kdy máte před sebou obrovskou věc a nevíte z které strany začít? Řešíte, jak uchopit rozpad nové funkcionality tak, abyste co nejdříve dodali zákazníkovi co největší hodnotu a až poté dělali na dalších částech? Právě pro vás může být velmi užitečná metoda User Story Mapping, která se používá pro rozpad velkých celků na menší. Připravili jsme pro vás proto praktický návod krok za krokem, který vás technikou provede.

O co se jedná?

  • Vizualizace uživatelského toku v čase – vizualizuje akce, které dělá uživatel v systému, aby dosáhl (předem) definovaného cíle.

  • Užitečný nástroj na tvorbu kostry Backlogu pro Tým nebo Squad.

  • Výsledná mapa pomáhá týmu a Product Ownerovi s prioritizací a určením toho, co je pro zákazníka skutečně důležité.

  • Prvním výstupem User Story Mappingu je množina User Stories, které dohromady tvoří MVP (Minimal Viable Product).

Jak metodu použít?

  1. Vyberte zástupce různých rolí – Vývojář, Designér, Tester, Product Owner (ideálně max. 10 lidí).
  2. Požádejte Product Ownera o sepsání krátkého popisu toho, co je potřeba zmapovat, ideálně ve formátu:
    1. CO? – produkt, nová funkcionalita, kterou chce přidat, nebo problém, který potřebuje vyřešit;
    2. PRO KOHO? – popisuje zákazníky produktu nebo uživatele, kteří budou danou funkcionalitu využívat. Pro každého takového uživatele explicitně popsat, co mu to přináší;
    3. PROČ? – popisuje důvod, proč se firma rozhodla danou funkcionalitu nebo produkt vytvořit. 
  3. Vyhraďte si 2-3 hodiny času a prostor s velkou tabulí nebo zdí.
  4. Začnete představením vstupu Product Ownera a pokračujte společnou definicí:
    1. Startovacího bodu – bod, ve kterém uživatel vstoupí do systému, začne svou interakci (např. Uživatel se přihlásí do webového rozhraní internetového bankingu);
    2. Cílového stavu – cílový stav, kdy je potřeba firmy/zákazníka naplněna (např. Uživatel provedl finanční transakci).
  5. Společně ve skupině vytvořte tzv. Páteř (Backbone) Story Mapy tak, že pojmenujete větší aktivity, které uživatel musí v systému udělat, aby dosáhl cíle definovaného v minulém kroku. Aktivity vizualizujte na zdi/tabuli zleva doprava tak, jak jdou za sebou v čase.
  6. Každou aktivitu rozpadněte na menší části – tzv. Uživatelské úkoly (User Tasks). Přemýšlejte nad:
    1. Alternativními způsoby, jak lze danou aktivitu v systému realizovat;
    2. Jaké okrajové případy mohou nastat (něco nebude fungovat, spadne server apod.)?
    3. Jak by k dané aktivitě přistupovali různí uživatelé systému?
    4. Detaily aktivity a různými vylepšeními;
  7. Při tvoření se snažte vertikálně prioritizovat podle hodnoty a důležitosti daného zákaznického úkolu. 
  8. Vyznačte na mapě první nejmenší řez zleva doprava, kterým je zákazník schopen dosáhnout definovaného cíle – vzniká MVP release (na obrázku znázorněn červenou čarou).
  9. Pokračujte vyznačením dalších řezů, z nichž každý přidá další novou ucelenou funkcionalitu pro zákazníka. Platí pravidlo – 1 řez = 1 release. Při určování dalších řezů můžete zvažovat:
    1. Různé persony – můžete zacílit konkrétní inkrementy/release na konkrétní typy uživatelů (např. po doručení MVP se zaměřit na firemní zákazníky a na základě toho prioritizovat jednotlivé uživatelské úkoly);
    2. Přidání dalších klíčových možností a alternativ do produktu podle důležitosti nebo nejčastějšího způsobu využití.
  10. Po vybudování User Story Mapy a vydefinování řezů můžete výsledek “překlopit” například do JIRA a máte tak vytvořený iniciální Backlog.
    1. Jeden řez reprezentuje ideálně jeden Epic. 
    2. Priorita v Backlogu je dána řezem shora dolů a pak po sloupcích zleva doprava (viz. čísla v pravém dolním rohu kartiček na obrázku).

Kdy není technika vhodná?

  • Nový produkt nebo funkcionalita nevyžaduje žádné nebo pouze minimálni interakce uživatele v systému (např. technické změny na pozadí, refaktoring apod.).

  • Nová funkcionalita je pouze malá změna v obrovském fungujícím systému (mapování stávajícího systému by zabralo hodně času).

  • Chcete si pouze namapovat Stories, které už máte předem vymyšlené (lidé nebudou brát výsledek za svůj, protože je už vše dáno dopředu).

  • Pokud nejste schopni svolat na jedno místo dostatek rozdílných rolí – můžete přijít o důležité nápady, perspektivy, otázky, poznatky (minimum je Product Owner, Vývojář, Tester a Designér).

Pokud byste si chtěli vyzkoušet techniku v praxi, neváhejte se nám ozvat, velmi rádi vás workshopem provedeme od začátku až do konce na konkrétním příkladu z vaší praxe.

Mistrovství v retrospektivách

Jeden z principů Agilního manifesta říká: ,,Tým se pravidelně zamýšlí nad tím, jak se stát efektivnějším a následně koriguje a přizpůsobuje své chování a zvyklosti.“ Jedním z klíčových nástrojů pro naplnění tohoto bodu jsou nepochybně retrospektivy.

Mnoho týmů je s železnou pravidelností praktikuje, vkládá do nich nemalé usílí, ale očekávaný výsledek se stále ne a ne dostavit. Častou příčinou může být to, že v nich chybí ingredience, které způsobí, že budou mít tu správnou šťávu.

Přinášíme vám proto 11 praktických tipů, které pomohou vaše retrospektivy posunout ještě dále – k mistrovství.

1. Přesnost je výsadou králů

Čekáte 15 minut po začátku, než si všichni uvaří kafe a sejdou se v místnosti? Začínejte vždy na čas a případným opozdilcům neshrnujte, co se probralo do jejich příchodu. Uvidíte, že se časem naučí chodit včas, aby o nic zajímavého nepřišli. To mimochodem platí i u ostatních meetingů. Facilitátor by měl vždy dorazit o pár minut dříve, aby si stihl připravit místnost a vše nezbytné pro hladký průběh retrospektivy.

2. Vyhnívající akční kroky

Generujete akční kroky, ale nikdo je neplní? Ještě důležitější, než dělat retrospektivy, je systematická práce s akčními kroky. Každá retrospektiva musí začínat tím, že zkontrolujeme akční kroky z minula a pobavíme se o tom, v jakém jsou stavu. Když to uděláte poprvé, možná se stane hlavním tématem retrospektivy téma, proč jako tým neplníme akční kroky a co je potřeba změnit. I toto je v pořádku. Dobrou praxí, jak mít úkoly neustále na očích, je jejich přepsání na fyzickou tabuli v kanceláři nebo se domluvit s týmem a procházet je alespoň dvakrát do týdne na konci Daily stand-upu. 

3. Děláme pořád stejný formát

Lidé vědí, co čekat, přicházejí s již napsanými lístečky a generujete pořád stejná témata? Zkuste něco nového, nabídněte týmu jiný úhel pohledu na jejich práci a přineste jako facilitátor něco zábavnějšího než + a -. Dobrým odrazovým můstkem je Retromat, kde si můžete generovat náhodný formát. Nebo si zkuste vymyslet úplně vlastní formát. Uvidíte, že to není nic složitého. 

4. Řešíme stále jen problémy

Už jste zkusili udělat pouze pozitivní retrospektivu? Určitě neděláte vše špatně a je spousta věcí, které jako tým děláte dobře a můžete se za ně poplácat po zádech. Zkuste pro jedenkrát zakázat hovořit o problémech a uvidíte efekt. Máme velice rádi tzv. KUDOS, kdy můžete ocenit kohokoliv z týmu a poděkovat mu za pomoc nebo něco neobyčejného, co vykonal v tomto sprintu.

5. Chceme vyřešit všechna témata

Když už jsme si dali práci s generováním témat, tak máme pocit, že je nemůžeme nechat nevyřešené. Je naprosto v pořádku, když po prioritizaci proberete pouze jedno téma s největším počtem hlasů, kvalitně a do hloubky. Pokud jsou ostatní věci důležité, objeví se hned na další retrospektivě.

6. Tým ukazuje na všechny okolo

Retrospektiva je primárně záležitostí týmu, i když se samozřejmě mohou objevit i témata, ke kterým potřebuje někoho dalšího. Měli bychom však pokaždé začínat u sebe a svého týmu, neboť to jsou věci, na které máme stoprocentní vliv a můžeme je okamžitě změnit. Jakmile máme uklizeno “doma”, jdeme za hranice týmu. Dobrý facilitátor toto dokáže týmům zvědomit a vrátit je zpět k myšlenkám, co mohou oni sami změnit.

7. Musíme nutně využít všechen čas

Dobrá zpráva pro vás – rozhodně nemusíte. Pokud není dnes co k řešení a nebo jsme již vše probrali, skončete klidně po 20ti minutách. To nejhorší, co můžete udělat je, že budete neustále zkoušet generovat na sílu další témata a snažit se vyplnit čas. Využijte ho například tím, že si dáte jako tým společné kafe nebo procházku na čerstvém vzduchu – bude v tom rozhodně větší hodnota. Pokud se však tato situace opakuje už potřetí, je na čase zkusit jiný formát, protože už tým mohl spadnout do stereotypu a “zlenivět”.

8. Hledání svatého grálu

Již několik retrospektiv se vrací to samé téma, diskutujeme jej neustále dokola a bez jakéhokoliv výsledku. Zkuste na místo hledání ideálu udělat už konečně aspoň malý krůček vpřed, malý experiment, který vás posune vpřed. Možná nebude ideální, možná bude úplně mimo, ale pořád lepší něco vyzkoušet, než to půl roku do posledního detailu pouze promýšlet.

9. Prázdné akční kroky

Dbejte vždy na to, aby všechny akční kroky, které vypadnou z vaší retrospektivy, byly přiřazeny na konkrétního člověka, bylo specifikováno, co konkrétně se má udělat a do kdy má být úkol splněn. Můžete využít například techniku SMART. Každá retrospektiva by měla končit alespoň jedním akčním krokem. Scrum Guide dokonce hovoří o tom, že by alespoň jeden akční krok měl být naplánován do dalšího sprintu.

10. Všechny úkoly jsou na Scrum Masterovi (SM)

Typickou situací je, že je SM zodpovědný za proces a nasazení Scrumu, a proto tým nabyl dojmu, že je také zodpovědný za všechny úkoly z retrospektivy. V tomto případě může SM nabídnout týmu, že úkol udělá s některým členem týmu v páru nebo si vezme na sebe maximálně jeden úkol a zbytek si musí rozebrat tým.

11. Retrospektiva je monotónní

Zkuste naplánovat retrospektivu na nějakém netradičním místě. Někdy postačí meetingovka se sedacími vaky, která vykouzlí neformální atmosféru nebo zajděte ven do parku. Alternativou může být posezení u (nealko) pivka v hospůdce, kterou má tým nejraději. Nebojte se popustit uzdu své fantazii a experimentovat.

Pokud Vás některý z tipů zaujal, neváhejte ho vyzkoušet a dejte nám vědět, jak tento experiment zafungoval ve vašem týmu.